JK Rozela

 Já jsem Floo a narodil jsem se 2.6.2009:)

   

   

   

Rok 2008

 

Hubert

 

Společné foto:)

           

           

   

 

Hobby parkury Horka nad Jizerou

 

         

          

          

        

          

       

                                                                                              

 

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cross country hobby trail Charvátce

 

    

  

  

  

  
                      Doufám, že se díváš, protože pak polezeš ty..?! Î  

  

  

                                                                                           Nejtěžší úkol - ,,vykadit z bobků čtverec´´ Î

                                  

              Historické foto  (vyfocená fotka - nic moc kvalita)

 

 

,,Jak jsme pořídili madla"

         

 

                 

 

 

              

                         

              

                                       

                         

Aston

                                                                                     

 

19.4.

                                                         

                                                       

 

 

                                                                                                                                                             

 

   

 

                                                                                                         

My pracanti :-D

         

         

                           

         

          

             

 

Rok 2007

Áňa na Centrálce

  

odkaz >               Cody budeš nám chybět!!!                      

 

Coudýskovi…. (nikdy nezapomenu!)

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

 

Byla sobota 18.3.2006, kdy tenhle krásnej malej koníček přišel na svět.  Dlouhý nožky s levou zadní ponožkou a na nosánku jen malinkatá šňupka. Veliký uši po mamince a po tatínkovi snad jen hnědá srst, černá hříva a ohon..
 Byl to můj šmudla, kterého jsem milovala celým srdcem a nikdy v životě bych nedopustila, aby mu někdo ublížil..
 Viděla jsem jeho první nemotorné krůčky, když se snažil dostat k mamině, aby se mohl napít jejího sladkého mlíčka. Jeho oči jiskřili, když dováděl ... snad se uměl i smát... a když byl polekaný, hned se utíkal  schovat za maminu. Ale protože byl zvědavý, vždycky zanedlouho šel znovu na průzkumy okolí... Rychle se učil novým věcem, ale i lumpárnám, za které ode mně dostal pohroženo, protože kousat se přece nesmí..

 

 Každou chvíli kterou jsem mohla, jsem byla u něj v boxe nebo ve výběhu.. Byl to mazlík, hrozně rád se nechal hřebelcovat a muchlovat... jeho heboučkým čumáčkem mi rád prohledával kapsy, jestli v nich nenajde nějakou dobrotu, ale dobře věděl, že pamlsky se musí dávat s mírou..žádný rozmazlování... i když jeho kukuč mě přeci párkrát dostal...
 Vzpomínám si, když jsem ho začala drbat na krku u hřívy, jéé to bylo žůžo, vždycky mi položil hlavu na rameno a nechal by se takhle drbat snad věčně, za to jsem ho milovala..Kolik sem mu jen dala pusinek ... a když ležel v boxe, šla jsem si k němu sednou a on mi pak položil jeho hlavičku do klína..na tyhle chvíle nikdy nezapomenu...
 Dny ubíhaly a Coudýsek byl každý týden větší a silnější.. Když začal chodit s ostatními koňmi do výběhu, chtěl si pořád jen hrát a dovádět, hrozně rád se předváděl jak umí už vyhazovat a rychle běhat a házet hlavou sem a tam...bylo to hrozně legrační... Ale po zábavě trochu učení... Jako každý koník i Coudýsek se musel naučit dávat nožky a hezky stát, aby jsme mu mohli vyčisti kopýtka.  Jeho rovnováha nebyla ještě nic moc, ale Pavla se přeci jako opěrka hodí, hezky podepřít záď a šup jedna nožka se už může zvednout,. Nejdřív z toho byl vykulený a vystrašený, co že se mu to děje, ale když zjistil, že to nic není, nebolí to a ještě pak dostane dobroučkou odměnu nechal si říct.

 

 Vzpomínám si, když začala růst šťavnatá travička jak si na ní Cody pochutnával a vždycky, když jsme se šli s nim a s Centrálkou projít to byl štěstím bez sebe… vždycky se někde zakousl a nechtěl jít dál, ale jakmile zjistil, že jsme s Centrálkou daleko rozeběhl se jako ďáblík a upaloval za námi. To byly nálety…někdy jsem myslela, že to nevybere a vrazí v plný rychlosti do mě… Ale na tohle si dával pozor a přesně věděl, kdy má kam uskočit, aby mě nesrazil..

 

 Léto uběhlo jak voda a blížila se zima a první vločky.. To Coudýsek ještě moc neznal. Když se narodil, už moc sněhu nepadalo. A teď když jsem ho pouštěla ven a padala vločka za vločkou, se zájmem je chvíli pozoroval co, že to vůbec je.? Jedna za druhou mu dopadali na jeho tělo a hlavičku, ale co se to neděje, když zjistil, že ho vločky zebou na čumáčku moc se mu to nelíbilo. Začal pohazovat hlavou a vztekat se…rozdováděl se tak, že za chvíli běhal po výběhu jako splašenej, rozdováděl i ostatní koně, kteří se k němu přidali a dováděli.. A pak, když byla zmrzlá i zem, jejda to se mu podsmekávaly kopýtka…levá přední nožka doleva, pravá zadní doprava, další nožka sklouzla za levou přední a jen tak tak, že to stačil vybalancovat, vždycky jsme se tomu hrozně smáli..

 

 Dny plynuli dál a nastal den, kdy Coudýskovi byl 1 rok, to sem mu přinesla pár dobrůtek, aby z těch narozenin taky něco měl, ač netušil za co si takový dobroučký dárky zasloužil..

 

Každou chvíli jsem byla u něj v boxe a hřebelcovala ho a muchlovala se s ním. A když sem ho šla vybírat, aby měl čistej box, nikdy mě to nechtěl nechat dodělat. Pořád mi ožužlával vidle, šťouchal do mě a žadonil, abych se mu věnovala. A i když práce nebyla ještě hotová, pokaždé jsem se u něj zdržela tak dlouho jak jen to šlo…

 

 Když jsem někdy přijela ke koním se špatnou a smutnou náladou, kdy mi doma nic nevycházelo, kamarádi se na mě vyprdli a ve škole to bylo taky na nic, pokaždé jsem zalezla ke Codymu do boxu. Všechno jsem mu řekla, vypovídala jsem se tam a i když mi nedokázal odpovědět, věděla jsem, že mi rozumí, že chápe jak mi je. Sedla jsem si k němu do slámy, a on ke mně sklonil hlavičku a žďuchnul do mě, jako by mi říkal, neboj to bude dobrý, všechno se spraví… a mě bylo hned líp… Řekla jsem si jo, vždyť on tě má rád, on ti rozumí a tohle mě vždycky podrželo a všechny starosti jsem hodila za hlavu. Říkala jsem mu, kolik ho toho chci ještě naučit, jak se těším až ho budu obsedat a učit pod sedlem, až ho budu moc vylonžovat. Povídala jsem mu, jak se mu budou přitloukat první podkovy, jak se bude učit skákat… že si na něj ušetřím peníze, až budu vydělávat, a že si ho chci koupit…. Kolik toho spolu ještě prožijeme… ale pak, se stalo něco, co bych si v životě nepřipustila… 1.listopadu měl Coudýsek koliku, dozvěděla jsem se to až třetí den od holek, ale řekli mi taky, že už je to dobrý…

Ke koním jsem pak jela za týden v pátek a v sobotu… ale Coudýskovi nebylo pořád dobře. Ptala jsem se Kačky co mu je a ona mi řekla, že neví, ale že si myslí, jestli není nastydlej, protože se nemůže pořádně vyčůrat ani vykakat a nechce moc žrát… V sobotu jsem se sním byla projít, dvakrát. Ťapat se mu moc nechtělo, ale projít se musel.. Myslela jsem, že to trošku pomohlo, protože když jsme přišli tak se malinko vyčůral a vykakal… Ale, když sem seděla u něj v boxe, viděla jsem na jeho očích bolest… jako by brečel.. než sem odjížděla pomazlila jsem se s ním a dala mu asi milion pusinek…

 

 V sobotu večer se stala taková zvláštní věc, chtěla jsem si smazat smsku, ale omylem jsem je smazala všechny, nebylo by na tom nic zvláštního, ale měla jsem tam uloženou zprávu od Kačky z 18.3.2006, kdy mi napsala : máme kluka, velikéj a krásnej. Na tuhle smsku sem dávala pozor, abych jí nesmazala a teď, když sem si to uvědomila, že sem jí smazala se všema ostatníma, hrklo ve mně. Celou noc mi to vrtalo v hlavě a v neděli, druhej den, sem psala Kačce na e-mail, jak se Coudýsek má… celý odpoledne sem měla e-mail otevřenej a čekala na zprávu. . . ale když mi přišla a já si četla už první větu, celá sem se rozklepala a pak už jen ze mě vyhrkli slzy… nemohla jsem tomu uvěřit..nechtěla jsem tomu věřit…

 

..Dneska je čtvrtek a já sem ještě ani jednu noc pořádně nespala, byla to rána, jako  vražený nůž do zad… Pořád dokola si opakuji, proč zrovna můj šmudla… nedostanu odpověď, ale vím, že bolet to jen tak nepřestane….

 

 Coudýsek se teď už určitě prohání po věčných nebeských pastvinách a nic ho už nebolí… ale v mým srdíčku zůstane navždycky. Žádnej jinej koník mi ho nikdy nenahradí, protože on byl jako moje miminko a teď když odešel, odešla i půlka mýho srdíčka…

 

 Coudýsku, stýská se mi po tobě, a nikdy na tebe nezapomenu, byl si pro mě tím nejcennějším na světě…

 

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

 

Cody se učí na lonži:)

 ... "Chce to se mnou trochu trpělivosti" ...

 
     

 

     
Naši koně pod sedlem

                                           

 

 

        

  

 

Jana - trénink Mělník 

    

 

 

                   

                           

 

                 

 

                                       

      

                                   

                           

                           

 

 

Veřejný trénink - Loučeň 2006